Pracovní úraz a jeho odškodnění

Zaměstnavatel je dle ust. § 269 odst. 1 zákoníku práce povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda nebo nemajetková újma vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Jedná se tak o úrazy, které vznikly při výkonu práce nebo při přípravě na výkon práce (například při převlékání v šatně). Za výkon práce se pak považuje i pracovní cesta. Pracovním úrazem však naopak není například úraz zaměstnance cestou do zaměstnání či cestou na oběd.

Odpovědnost zaměstnavatele za pracovní úraz zaměstnance je koncipována jako odpovědnost objektivní a zaměstnavatel se jí může zprostit pouze za zákonem stanovených podmínek, a to například v případě, že jedinou příčinou úrazu zaměstnance bylo zavinění porušení povinností zaměstnance nebo k úrazu došlo v důsledku opilosti zaměstnance. Zaměstnavatel se však nemůže zprostit povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu v případě, že k pracovnímu úrazu došlo při odvrácení škody hrozící zaměstnavateli nebo nebezpečí přímo hrozící životu nebo zdraví, pokud zaměstnanec tento stav úmyslně nevyvolal.

Vznik pracovního úrazu je zaměstnanec povinen neprodleně nahlásit vedoucímu pracovníkovi, který by s ním měl sepsat záznam o úrazu.

Zaměstnavatelé jsou pro případ vzniku pracovního úrazu zaměstnance povinně pojištění, přičemž náhradu škody vyplácí zaměstnanci mnohdy přímo pojišťovna zaměstnavatele.

Druhy náhrad při pracovním úrazu

Zaměstnanec, který utrpěl pracovní úraz, má v souladu se zákoníkem práce právo na to, aby mu zaměstnavatel v rozsahu, ve kterém za škodu odpovídá, poskytl náhradu zejména za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (tzv. rentu), náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění, náhradu za účelně vynaložené náklady spojené s léčením, náhradu věcné škody a jednorázovou náhradu nemajetkové újmy při zvlášť závažném ublížení na zdraví zaměstnance.

Náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti

Náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti náleží zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody způsobené pracovním úrazem a plnou výší náhrady mzdy nebo platu a plnou výší nemocenského.

Zaměstnavatel je povinen vyplácet náhradu za ztrátu na výdělku pravidelně měsíčně, pokud nebyl dohodnut jiný způsob výplaty.

Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (renta)

Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity, tzv. renta, přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání s připočtením případného invalidního důchodu pobíraného z téhož důvodu. Ke snížení invalidního důchodu pro souběh s jiným důchodem podle právních předpisů o důchodovém pojištění, ani k výdělku zaměstnance, kterého dosáhl zvýšeným pracovním úsilím, se nepřihlíží.

Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení dočasné pracovní neschopnosti přísluší zaměstnanci nejdéle do konce kalendářního měsíce, v němž dovršil věk 65 let nebo důchodový věk, je-li důchodový věk vyšší než 65 let, anebo do data přiznání starobního důchodu z důchodového pojištění.

Náhrada za bolest (bolestné)

Výše odškodnění bolesti se stanoví na základě bodového ohodnocení stanoveného v lékařském posudku. Ošetřující lékař vystavuje posudek o bolestném, ve kterém je bolestné ohodnoceno body. Lékař postupuje podle nařízení vlády č. 276/2015 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, ve znění pozdějších předpisů. Za každý bod je úrazem postiženému zaměstnanci vyplaceno 250 Kč. Náhrada za bolest poskytuje zaměstnanci jednorázově.

Náhrada za ztížení společenského uplatnění (trvalé následky úrazu)

Výše odškodnění za trvalé následky pracovního úrazu se stanoví také na základě bodového ohodnocení ztížení společenského uplatnění stanoveného v lékařském posudku a hodnota jednoho bodu činí 250 Kč. Náhrada za trvalé následky úrazu se zaměstnanci poskytuje jednorázově.

Náhrada účelně vynaložených nákladů spojených léčením

Nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s léčením vznikne zaměstnanci v okamžiku, kdy byly takové náklady vynaloženy. Jedná se například o náklady za léky či rehabilitaci, které musel zaměstnanec uhradit.

Náhrada věcné škody

Věcnou škodou je nejen škoda na určité konkrétní věci, kterou měl zaměstnanec na sobě či při sobě v okamžiku pracovního úrazu a která byla následkem úrazového děje zničena nebo poškozena (např. zničený oděv nebo hodinky), nýbrž i další majetkové újmy vzniklé v souvislosti s pracovním úrazem, které spočívají ve zmenšení majetku postiženého zaměstnance a které nelze podřadit pod některý z jiných dílčích nároků odškodnění.

Náhrada újmy při zvlášť závažném ublížení na zdraví

Při zvlášť závažném ublížení na zdraví zaměstnance přísluší jeho manželovi, partnerovi, dítěti a rodiči jednorázová náhrada vzniklé nemajetkové újmy. Tato náhrada přísluší i dalším osobám v poměru rodinném nebo obdobném, které újmu zaměstnance pociťují jako vlastní újmu.