Odškodnění nemoci z povolání

Zaměstnavatel je v souladu s ust. § 269 odst. 2 zákoníku práce povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou nemocí z povolání, jestliže zaměstnanec naposledy před jejím zjištěním pracoval u zaměstnavatele za podmínek, za nichž vzniká nemoc z povolání, kterou byl postižen.

Nemoc z povolání je nemoc, která vznikla v souvislosti s výkonem povolání a působením nepříznivých chemických, fyzikálních, biologických nebo jinak škodlivých vlivů při plnění pracovních a služebních úkonů, jež jsou jednoznačně příčinou onemocnění. Předpokladem uznání nemoci z povolání je nutné, aby vznikla za podmínek, které jsou uvedeny v seznamu nemocí z povolání (příloha k nařízení vlády č. 290/1995 Sb.).

Nemoci z povolání jsou rozděleny do kategorií podle toho, zda jsou způsobeny chemickými látkami, fyzikálními faktory nebo ostatními faktory a činiteli, nebo se týkají dýchacích cest, plic, pohrudnice a pobřišnice, kožních onemocnění, a dále přenosných a parazitárních onemocnění.

Existuje také pojem „ohrožení nemocí z povolání“. Definice je shodná s nemocí z povolání, avšak s tím rozdílem, že při ohrožení nemocí z povolání není dosaženo takového stupně poškození zdravotního stavu, ale další setrvání ve výkonu práce za stejných podmínek by vedlo ke vzniku nemoci z povolání.

Oprávnění k posuzování nemocí z povolání mají pouze vybraní poskytovatelé pracovního lékařství. Toto oprávnění uděluje Ministerstvo zdravotnictví.

Podmínky uznání nemoci z povolání

Předpokladem pro uznání nemoci z povolání je splnění všech těchto třech podmínek:

1. Choroba musí být uvedena v seznamu nemocí z povolání, případně musí být možné ji do některé z položek seznamu zařadit.
2. Musí být ověřeno a potvrzeno, že posuzovaná osoba vykonávala práci za podmínek, které odpovídají vzniku nemoci z povolání dle seznamu nemocí z povolání.
3. Posuzovaná osoba musí mít příslušnou diagnózu a stav onemocnění musí dosahovat požadovaného stupně závažnosti, je-li v seznamu nemocí z povolání definována.

Nemoc z povolání může uznat pouze specialista v oboru pracovního lékařství.

Ověření, zda opravdu posuzovaná osoba vykonávala práci za podmínek, při kterých vzniká nemoc z povolání dle seznamu, provádí:

1. orgány ochrany veřejného zdraví (krajská hygienická stanice – odbor hygieny práce),
2. Státní úřad pro jadernou bezpečnost v případě, že se jedná o povolání v podmínkách ionizujícího záření,
3. poskytovatel pracovnělékařských služeb, jedná-li se o podezření onemocnění, které vzniklo v zahraničí, avšak u zaměstnance českého zaměstnavatele.

Ověřovatel vydá vyjádření, zda byly naplněny podmínky vzniku nemoci z povolání či nikoliv, čímž je ověření následně uzavřeno.

Po ověření fyzického stavu zaměstnance a ověření podmínek na pracovišti vydá poskytovatel pracovního lékařství posudek o uznání či neuznání nemoci z povolání.

Co dělat, pokud s posudkem zaměstnanec nesouhlasí?

Vydá-li příslušný poskytovatel pracovnělékařských služeb negativní posudek (neuzná nemoc z povolání) a posuzovaná osoba se domnívá, že je nesprávný, může se odvolat a podat návrh na přezkoumání. Ten je nutné podat nejpozději do 10 pracovních dnů od jeho převzetí, a to stejnému poskytovateli pracovnělékařských služeb, který posudek vydal.

V případě, že pracovní lékař nevyhoví žádosti o přezkoumání posudku, postupuje odvolání příslušnému orgánu, kterým je v tomto případě Odbor zdravotnictví Krajského úřadu.

V případě, že pracovní lékař návrhu na přezkoumání vyhoví, zruší okamžitě původní posudek a na základě zjištěných skutečností nebo nového posouzení zdravotní způsobilosti vydá nový posudek.

Odškodnění nemoci z povolání

Nemoc z povolání odškodňuje zaměstnavatel, u kterého zaměstnanec nemoc z povolání získal. Zaměstnavatelé jsou pro případ vzniku nemoci z povolání povinně pojištění, přičemž náhradu škody vyplácí zaměstnanci mnohdy přímo pojišťovna zaměstnavatele.

Druhy náhrad při uznání nemoci z povolání

Zaměstnanec, kterému byla uznána nemoc z povolání, má v souladu se zákoníkem práce právo na to, aby mu zaměstnavatel v rozsahu, ve kterém za škodu odpovídá, poskytl náhradu zejména za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (tzv. rentu), náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění, náhradu za účelně vynaložené náklady spojené s léčením, náhradu věcné škody a jednorázovou náhradu nemajetkové újmy při zvlášť závažném ublížení na zdraví zaměstnance.

Potřebujete poradit?

V případě jakýchkoliv dotazů mě neváhejte kontaktovat.